Svět vývoje her je často obestřen rouškou tajemství. Hráči většinou hodnotí hru podle vizuální úrovně, příběhu nebo hratelnosti, avšak málokdy se zamyslí nad tím, co všechno muselo vývojářské studio udělat, aby daný titul běžel plynule na tisících odlišných PC sestavách. V tomto článku se podíváme pod pokličku herního vývoje, a to konkrétně na téma optimalizace. Zjistíme, proč některé hry běží výborně i na průměrném hardwaru, zatímco jiné požadují téměř futuristické sestavy. A hlavně – jak tyto zákulisní procesy ovlivňují stavbu vaší vlastní herní mašiny v roce 2025.
Optimalizace vs. technologické možnosti
Když se mluví o optimalizaci hry, často dochází k nepochopení pojmu. Spousta hráčů si myslí, že optimalizovaná hra rovná se hra s nízkými nároky na hardware. Ve skutečnosti jde o schopnost hry efektivně využít dostupné zdroje – tedy výkon CPU, GPU, RAM i úložiště. Optimalizace není jen o tom, aby hra běžela, ale aby běžela stabilně, konzistentně a bez zbytečného plýtvání prostředky.
Vývojáři přistupují k optimalizaci z několika hledisek:
- Scalabilita enginu – engine musí být schopný škálovat detaily podle výkonu systému.
- Paralelizace úloh – správné rozložení výpočtů mezi jádra procesoru, využití GPU akcelerace.
- Streamování obsahu – efektivní práce s pamětí a datovým tokem, např. u otevřených světů.
- Důraz na I/O subsystém – rostoucí závislost na rychlém SSD (zejména NVMe) mění priority vývoje.
To vše ovlivňuje nejen výkon hry, ale i to, jaký hardware bude ve výsledku nejvhodnější pro optimální herní prožitek. Hra využívající CPU na maximum a spoléhající na více vláken například preferuje šestijádra a vícejádrové čipy, zatímco některé méně optimalizované tituly běží paradoxně lépe na starších platformách kvůli jednodušší architektuře.
Proč některé hry běží lépe než jiné?
V ideálním světě by každá hra fungovala skvěle na různých konfiguracích. Realita je ale jiná. Rozdíly ve výkonu lze často vysledovat k rozhodnutím v procesu vývoje – použitý engine, integrace nových technologií a rozpočet studia. Zde je několik klíčových faktorů mistrně ovlivňujících výsledek:
- Typ enginu: Například Unreal Engine 5 nabízí nejmodernější vizuální prvky (Lumen, Nanite), ale jeho nároky jsou výrazně vyšší než např. Unity či proprietary enginy optimalizované pro konkrétní žánr (např. Frostbite u Battlefield série).
- Platformová priorita: Některé tituly jsou do značné míry vyvíjeny primárně pro konzole a PC porty jsou vedlejší produkt. To se často odráží na horší optimalizaci a absenci pokročilých grafických nastavení.
- Rozsah QA testování: Menší studia v rámci indie scény nemají kapacity testovat hru napříč širokým spektrem konfigurací, zatímco AAA studia spolupracují s NVIDIA, AMD i Intlem na optimalizaci.
- Podpora technologií: Tituly s podporou DLSS 3.5, FSR 3 či ray tracingu mohou těžit z nejmodernějšího hardwaru, ale jejich implementace není vždy bezešvá.
Výsledkem je, že třeba jeden RPG titul běží plynule na střední třídě GPU z roku 2022, zatímco jiný akční titul z roku 2025 doslova požívá VRAM i RAM, jako by neznal hranic. Z hlediska buildera je proto klíčové sledovat nejen minimální a doporučené požadavky, ale také jaký engine hra využívá a kde leží její technologické těžiště.
Jak vývojáři přizpůsobují hry různým konfiguracím
Při vydávání PC hry musí vývojář zajistit podporu široké škály systémů. To zahrnuje různé verze Windows, různé výrobce grafických karet, procesorů a rozdílné velikosti RAM či SSD disků. V zákulisí jde o intenzivní proces testování a ladění.
Praktickým příkladem je tzv. „profilování výkonnosti“. Během vývoje se spouští hra na řadě testovacích sestav, měří se využití CPU, GPU, VRAM, RAM, disku a sleduje se FPS. Jakmile se zjistí, že určitá grafická technika (např. motion blur nebo volumetrické světlo) výrazně snižuje výkon, vývojáři ji přesunou do volitelného nastavení. Cílem je nabídnout hráčům co nejširší možnosti škálování hry pro jejich sestavu.
Moderní enginy navíc umožňují tzv. „hardware tiers“ – tedy sady předpřipravených konfigurací, které dynamicky přizpůsobí nastavení podle zjištěného výkonu. To se hodí zejména u méně zkušených uživatelů, kteří neví, jak hru ručně nakonfigurovat.
Jak správně vybírat komponenty s ohledem na optimalizaci
Při stavbě herního PC v roce 2025 je zásadní se orientovat nejen dle papírového výkonu komponent, ale i s uvážením typů her, které plánujete hrát. Zde jsou obecné rady vycházející z trendů vývoje her a jejich optimalizace:
| Komponenta | Doporučení |
|---|---|
| CPU | 6 až 8 fyzických jader s SMT (Intel Core i5/i7 14. gen, AMD Ryzen 5/7 7000), min. 3,8–4,0 GHz pro single-core výkon. |
| GPU | Alepoň 12 GB VRAM (RTX 4060 Ti 16 GB, RX 7700 XT), podpora DLSS/FSR, sledujte i energetickou efektivitu. |
| RAM | 16 GB DDR5 dnes minimum, pro komfort a multitasking doporučeno 32 GB. |
| Disk | NVMe SSD alespoň Gen3 x4, ideálně Gen4 nebo Gen5 pro hry s velkým datovým tokem (open world, ray tracing). |
Budoucnost optimalizace a její dopad na buildery
V roce 2025 vidíme posun směrem k tomu, že se hry stávají stále více závislé na rychlosti disků (čitelný vliv příchodu PS5/Xbox Series generace), analyzují lokální výkon sestavy a dynamicky přizpůsobují své chování. To znamená, že stavba herního PC bude ještě více individualizovaná. Pro hráče, co hrají hlavně esports tituly, bude důraz na vysoký framerate, nízkou latenci a efektivní CPU výkon s nízkou spotřebou. Pro fanoušky singleplayer RPG a otevřených světů bude zase klíčová VRAM, propustnost disku a výkon GPU ve vysokých rozlišeních.
Nový trend spočívá i v integraci AI – čipová akcelerace díky Tensor jádrům u NVIDIA, AI rekonstrukce obrazu a předikce snímků (např. DLSS Frame Generation). Tyto technologie posouvají obnovovací frekvence na vyšší úrovně i u náročných titulů, ovšem vyžadují specifický hardware.
Optimalizace hry je tedy víc než jen několik řádků kódu. Jde o celý uzavřený kruh spolupráce mezi vývojáři, výrobci hardwaru, engine developery i uživatelskou komunitou. Čím lépe porozumíte tomuto kruhu, tím lépe postavíte své vlastní optimalizované herní PC. A právě díky tomuto pochopení budete vědět, proč některé komponenty investici opravdu stojí – a jiné spíš ne.