Myšlenka sestavit počítač se dvěma procesory působí lákavě. Dvojnásobný počet jader, mohutný výpočetní výkon a představa absolutní herní dominance zní jako sen každého nadšence, který skládá vlastní custom PC. Opravdu ale dvouprocesorová sestava přináší o tolik vyšší výkon při hraní her? Není lepší investovat do jednoho, ale výkonnějšího CPU? V následujícím článku se podíváme na realitu proti očekávání, rozebereme hlavní výhody i nevýhody a uvedeme, kde má tento typ sestavy své opodstatnění – a kde jde naopak čistě o přehnanou idealizaci.
Jak fungují dvouprocesorové systémy
V běžných herních počítačích najdeme zpravidla pouze jeden centrální procesor (CPU). Existuje však kategorie základních desek, které podporují tzv. dvoupaticová řešení (dual-socket). Tyto desky umožňují osazení dvou samostatných CPU, které pak společně pracují na plnění úloh systému. Taková řešení jsou běžná ve světě serverů, pracovních stanic pro video rendering, simulace nebo vědecké výpočty.
V domácím prostředí ale podobné konfigurace vidíme výrazně méně. Důvodů je hned několik – od finanční náročnosti přes kompatibilitu až po samotnou využitelnost vyššího výpočetního výkonu. Ve hrách se totiž masivní paralelismus není schopen tolik projevit. Zatímco systém Windows i některé aplikace umí rozdělit úlohy mezi více procesorů (tzv. SMP – symmetric multiprocessing), herní enginy bývají optimalizovány především pro práci s jedním vícevláknovým procesorem.
Očekávání hráče při myšlence na dvojici CPU
Když herní nadšenec poprvé slyší o dvou CPU v jednom stroji, okamžitě si nejspíš představí:
- drastické zvýšení FPS ve hrách,
- lepší multithreading,
- lepší streamování a multitasking při hraní,
- lepší chlazení díky rozdělení zátěže,
- vyšší budoucí kompatibilitu v náročných titulech.
Bohužel, reálný svět funguje trochu jinak. Realita stavby dvouprocesorové herní sestavy má své limity a úskalí, které budou podrobně rozebrány níže.
Skutečné výhody dvou CPU v sestavě
Abychom uvedli věci na pravou míru, sestava se dvěma CPU skutečně má některé výhody, zejména v určitých specifických scénářích.
- Masivní výkon pro profesionální aplikace: Rendering ve 3D programech (Cinema 4D, Blender), virtualizace nebo zpracování dat benefitují z dalšího procesoru.
- Velké množství vláken a jader: Kombinace dvou Xeonů nebo Threadripperů může přinést např. 64 jader s 128 vlákny – výkon, který běžný desktopový CPU nedosáhne.
- Rozšířená RAM: Dvouprocesorové desky mají často více slotů pro operační paměť a podporují větší objem RAM, což profesionálové ocení.
- Možná kombinace výpočetního a herního využití: Pokud build slouží jako pracovní stanice během dne a herní PC večer, dual-CPU může mít smysl.
Herní výkon: testované výsledky na reálné sestavě
Otestovali jsme sestavu se dvěma procesory Intel Xeon Gold 6254 (18 jader / 36 vláken, 3.1 GHz) na základní desce ASUS Z11PA-D8, doplněné o RTX 4080, 64 GB DDR4 ECC RAM a SSD Samsung 980 PRO. Porovnání probíhalo vůči referenčnímu build PC s Core i9-14900K a stejnou GPU kartou.
| Hra | FPS (Core i9-14900K) | FPS (Dual Xeon Gold) | Rozdíl |
|---|---|---|---|
| Cyberpunk 2077 (Ultra) | 108 | 79 | -27% |
| Red Dead Redemption 2 | 96 | 72 | -25% |
| Valorant | 402 | 240 | -40% |
| Hogwarts Legacy | 88 | 66 | -25% |
| AC: Mirage | 85 | 70 | -18% |
Výsledky ukazují, že herní výkon na dvouprocesorové sestavě je ve většině případů horší než u high-end desktopového CPU. Ačkoli Xeony mají mnoho jader, frekvence je nižší a latence mezi CPU vyšší. Navíc některé hry si „nevědí rady“ s duplikovanými výpočetními jednotkami.
Klíčové nevýhody dual-CPU řešení pro hráče
Pojďme si shrnout nejzásadnější nevýhody, které dělají dvouprocesorovou herní sestavu neefektivní investicí pro většinu uživatelů:
- Hry nejsou optimalizované pro 2 CPU: Většina herních enginů nepočítá s více než jedním CPU. Výkon se tak využije jen částečně, někdy dokonce negativně ovlivní stabilitu.
- Vysoká cena: Dual-socket základní desky nejsou levné a vyžadují specifické, často serverové komponenty (např. ECC RAM).
- Horší poměr výkon / watt: Dva procesory výrazně zvyšují odběr energie – a to i v idle zátěži.
- Méně dostupná a specifická kompatibilita: Nutnost používat serverové CPU a čipsety znamená omezený výběr chladičů, RAM i BIOSových nastavení.
- Omezená podpora moderních funkcí: Některé boardy nemusejí podporovat nejnovější technologie (PCIe 5.0, USB 4, DDR5).
Kdy má smysl o něčem podobném uvažovat
I přes výše zmíněné nevýhody se najdou specifické případy, kdy může dvouprocesorový build dávat smysl:
- Profesionální pracovní stanice: Pokud tvoříš 3D vizualizace, rendruješ videa nebo provozuješ mnoho virtuálních serverů, výkon a množství jader navíc využiješ naplno.
- Pořízení vyřazeného serverového hardwaru: Použité Xeony a desky ze serverů lze koupit za zlomek původní ceny, což může být zajímavé pro rozpočet pod 15 000 Kč dohromady.
- Multi-účelový build pro práci i hraní: Pokud je PC víc pracovní nástroj než herní konzole, může být dual-CPU vhodnou volbou.
Realita vs. očekávání: Závěr a doporučení
Výsledky testů, konkrétní náklady a zkušenosti z provozu dvouprocesorové sestavy jasně ukazují, jak odlišná je realita oproti očekávání. Herní výkon je v lepším případě na úrovni středně výkonného moderního CPU, v horším výrazně zaostává. Vysoká cena komponent, zvýšená spotřeba a komplikace s kompatibilitou přitom výrazně snižují celkovou efektivitu sestavy.
Doporučujeme držet se single-socket moderní platformy (Intel LGA 1700/1851, AMD AM5 nebo Threadripper PRO), kde lze dosáhnout jak vysokého herního výkonu, tak i schopnosti zvládnout multitasking a náročné aplikace. Dnešní procesory s 24–32 vlákny v desktopové třídě zcela dostačují i pro pokročilé střihy a streamování – bez nutnosti dvou CPU.
Pokud tě ale láká experimetování, máš přístup k levnému serverovému hardwaru a chceš si sestavit unikátní build, můžeš se s dual-CPU projektem pustit do cestě “for science”. Jen neočekávej, že tě odmění nejvyššími FPS ve Warzone nebo nejnižší latencí v e-sportových titulech.