Moderní herní scéna přináší obrovský tlak na výkon grafických karet – zejména ve vyšších rozlišeních jako je 1440p a 4K. Hráči očekávají plynulý zážitek při 60 či více snímcích za sekundu, a to s maximálními detaily. Náročnost titulů však roste rychleji než výkon mainstreamových GPU, a právě zde přichází ke slovu chytré upscalingové technologie jako DLSS (od NVIDIA), FSR (od AMD) a XeSS (od Intelu). Jejich správné nastavení dokáže znatelně zvýšit FPS bez dramatického zhoršení kvality obrazu – pokud víte, jak s nimi zacházet.
Co je DLSS, FSR a XeSS a proč existují
DLSS (Deep Learning Super Sampling), FSR (FidelityFX Super Resolution) a XeSS (Xe Super Sampling) jsou technologie, které umožňují renderování hry v nižším rozlišení a následné „inteligentní“ dopočítání obrazu na cílové rozlišení pomocí speciálních algoritmů. Efektem je dramatické zvýšení FPS, a to při minimálně viditelné ztrátě kvality obrazu – obzvlášť ve vyšších režimech kvality. O co tedy jde konkrétně?
- DLSS: Používá neuronová síť vytrénovanou na superpočítači NVIDIA, kterému poskytujete data z Tensor jader na kartách RTX. DLSS 3.5 navíc podporuje Frame Generation (syntetické vložené snímky) a Ray Reconstruction.
- FSR: Technologie od AMD, dostupná nejen pro Radeon GPU, ale i pro karty NVIDIA a Intel. Využívá algoritmické škálování na základě pixelové rekonstrukce. Novější FSR 3 přináší také generování snímků.
- XeSS: Nabízí podobné možnosti jako DLSS, s důrazem na využití AI akcelerace. Nejlépe funguje s GPU od Intelu, ale běží i na NVIDIA a AMD kartách, byť s nižší efektivitou.
Pro hráče to znamená možnost zahrát si i náročné tituly jako Cyberpunk 2077, Alan Wake 2 nebo Avatar: Frontiers of Pandora na vyšší úrovni detailů s hladkým výkonem – bez snižování rozlišení nebo kvality textur.
Režimy kvality: Quality, Balanced a Performance
Všechny výše zmíněné technologie (DLSS, FSR, XeSS) nabízejí zpravidla tři a někdy i více režimů, které definují s jakým základním (interním) rozlišením hra ve skutečnosti běží a jak dramatické je upscalování do finálního obrazu:
| Režim | Měřítko renderování | Primární účel |
|---|---|---|
| Quality | 67–77 % rozlišení | Minimum ztráty kvality, mírné zlepšení FPS |
| Balanced | 58–67 % | Kompromis mezi kvalitou a výkonem |
| Performance | 50 % nebo méně | Maximum FPS, často viditelná ztráta ostrosti |
Například pokud hrajete ve 4K (3840×2160), DLSS v Quality režimu vykresluje scénu v přibližně 2560×1440, ve Performance pak jen ve Full HD 1920×1080. Finální obraz je ale díky pokročilému upscalingu opět 4K a většinou bez artefaktů – zejména pokud se scéna rychle nepohybuje nebo nedochází k rychlým střihům kamery.
Jaký režim zvolit podle GPU a rozlišení
Volba správného režimu není univerzální – závisí na výkonu GPU a cílovém rozlišení, kde hrajete. Pokud máte RTX 4080 a hrajete v 1080p, DLSS nepotřebujete vůbec. Naopak s RTX 3060 v 1440p už má význam. Čím menší výkon máte a čím vyšší rozlišení hrajete, tím důležitější je hledat správný upscalovací režim.
Pro 1080p hraní:
- GPU vyšší třídy (RTX 4070, RX 7800 XT): DLSS/FSR často není potřeba vůbec
- GPU střední třídy (RTX 3060, RX 6600): DLSS/FSR na Quality – malý boost FPS bez ztráty ostrosti
Pro 1440p hraní:
- GPU vyšší třídy: Quality režim ideální, Performance zbytečný
- Střední třída: Balanced režim zajistí přijatelný výkon bez silné degradace obrazu
Pro 4K hraní:
- Výkonné GPU (RTX 4080/4090, RX 7900 XT): DLSS Quality nebo Balanced, případně s Frame Generation
- Střední třída: Zde už má smysl Performance režim, ale pozor na ostrost textur a jemné detaily
Kromě klasického DLSS/FSR/XeSS existují i rozšíření (DLSS 3 Frame Generation, FSR 3 Fluid Motion Frames), díky kterým lze dále zvyšovat FPS přidáváním syntetických snímků. Tyto prvky by však měly být vždy kombinovány s kvalitním VRR monitorem (např. G-Sync/FreeSync), jinak může být výstup nestabilní.
Rozdíly v kvalitě obrazu v praxi
DLSS poskytuje aktuálně nejvyšší kvalitu výstupu – zejména v Quality režimu. Díky využití hlubokých neuronových sítí a Tensor jader (v GPU RTX) generuje velmi čistý a ostrý obraz i při relativně nízkém vstupním rozlišení. Navíc s verzí DLSS 3.5 s Ray Reconstruction v ray-tracing hrách minimalizuje šum v globálním osvětlení a odlescích.
FSR bývá o něco méně ostrý, především v Balanced a Performance režimech. Novější FSR 3.1 ale výrazně zlepšil temporalní stabilitu a ostrost. Přesto se u FSR očekává mírně „měkký“ výstup, obzvlášť u dynamických scén (např. rychlá kamera).
XeSS si vede někde mezi FSR a DLSS, s lepším výsledným obrazem než FSR při ideálních podmínkách, ale pořád zaostává za DLSS v oblasti ostrosti detailů. Pokud ale máte kartu Intel Arc, XeSS dosahuje vysoce konkurenceschopných výsledků.
Proč je důležité vyzkoušet různé režimy ve skutečných scénách
Spoléhat se na teoretiku nestačí – rozdíl v kvalitě je znatelný hlavně během pohybu. Při statických screenshotech bývá těžké detekovat artefakty temporalního upscalingu. Pokud jste nároční na obraz, optimální strategií je:
- Vyzkoušet každý režim (Quality, Balanced, Performance) v konkrétní scéně – např. rušné městské lokaci při noci
- Sledovat nejen FPS, ale i obrazovou kvalitu při rychlém pohybu a střihu kamery
- Zvážit, zda přidání 15–20 FPS za cenu jemné degradace detailů skutečně za to stojí
Frame Generation – spása nebo nebezpečí?
Obzvlášť u DLSS 3 a FSR 3 se v roce 2025 rozšiřuje tzv. generování snímků (Frame Generation). To umožňuje získat dvojnásobek FPS vložením syntetických snímků mezi ty skutečně renderované. Výsledek je pak třeba 100 FPS místo 50, i když GPU reálně vyrábí jen polovinu.
Velkým benefitem je plynulost – zejména s VRR monitory. Nicméně jde také o technologii, která může přinášet mírné zpoždění (input lag) a artefakty při rychlém pohybu objektů. Doporučuje se tedy:
- Nepoužívat Frame Generation v kompetitivních hrách (nižší přesnost pohybu)
- Ideální spíše pro singleplayer tituly s krásnou grafikou (Spider-Man 2, Plague Tale: Requiem)
- Lepší efekt na vyšších hodnotách základního FPS (ideálně >60 snímků bez FG)
Tipy na závěr pro hladké nastavování ve hrách
Každá hra má jiné implementace, a tak je důležité při nastavování postupovat systematicky. Ideální workflow vypadá takto:
- Zapněte upscaling (DLSS/FSR/XeSS) na Quality
- Ověřte FPS – pokud nejste spokojeni, přepněte na Balanced
- Zhodnoťte kvalitu obrazu při pohybu – pokud je stále ostrý a stabilní, klidně zůstaňte
- Teprve pokud je FPS pořád pod limitem, experimentujte s režimem Performance – sledujte postprocessing, textury v dálce a anti-aliasing
A pokud hra nabízí pokročilé nastavení DLSS (např. aktivaci Ray Reconstruction, Frame Generation, sharpening filtru apod.), doporučujeme si vše pečlivě pročíst a zkoušet jednotlivé možnosti. Kvalita výstupu je dnes skutečně impozantní – ale jen pokud dobře nastavíte.
DLSS, FSR i XeSS jsou v roce 2025 již nepostradatelnou součástí moderního hraní a při správném použití zajistí vynikající vizuální kvalitu i na méně výkonných sestavách. Minimalizujete tím nutnost škrtání v texturách nebo detailech a můžete těžit z hardwarového potenciálu naplno. Ať už jste fanouškem NVIDIA, AMD nebo Intelu – inteligentní skalování se pro nás všechny stává standardem moderního herního světa.